Markéta Příkazská
Ahoj,
velmi se omlouváme za pozdní odpověď, dotaz uvázl při schvalování a nezobrazoval se správně ve fóru.
U všech výše uvedených příkladů je třeba znát, jaké máme definice a teorie pro zásady a kyseliny a co je to zrovna Bronstedova teorie. Brønstedova–Lowryho teorie, považuje za kyselinu látku, která je schopna odevzdat proton ( je donorem protonu) a za zásadu považuje látku, která je schopna proton přijmout ( je akceptorem protonu). Každá kyselina je spojená s odpovídající zásadou, s kterou tvoří tzv. konjugovanou dvojici. To v důsledku znamená, že látka nebo iont, která je v jednom konjugovaném páru kyselinou, může být v jiném konjugovaném páru zásadou [1].
Amfolyt je potom látka, která se může chovat jako kyselina i zásada, na základě prostředí, patří sem látky jako je voda, hydrogenanionty kyselin nebo například aminokyseliny.
př.1: Tedy molekuly HPO4-2 i PO4-3 může příjmout proton vodíku a mít tedy chování zásady, dle výše zmíněné teorie.
př.2 a 3: amfoterní vlastnosti neboli charakter amfolytu má H20, která může přejít v oxoniový kationt nebo hydroxidový aniont, stejně tak hydrogenfosforečnanový aniont, který se muže chovat jako kyselina a po odstěnení protonu se přemění na fosforečnanový a naopak chování zásady se projeví přijmutím protonu a přeměnou na dihydrogenposforečnanový aniont.
Doufám, že je to teď jasnější, kdyby ne určitě se ozvi!